Bavorský les 2011 – zábava pro děti i dospělé


Na konci srpna 2011 jsme vyrazili do Bavorského lesa. Je to už naše druhá výprava, takže už trochu víme, co očekávat a máme i tipy na místa, která chceme prozkoumat. O naší první cestě si můžete přečíst zde.

Pro plánování výletů doporučujeme mapu Kompas: Šumava – Železnorudsko 2080.

Pokud umíte německy, doporučuji průvodce s výlety Bayerischer Wald, případně průvodce Bömerwald, nebo Wandern im Bayerischen Wald.

Tentokrát jsme se ubytovali na německé straně, v městečku Frauenau. Podařilo se nám zde najít tzv. „Ferienwohnung“ – což znamená kompletně zařízený byt. Je to velice příjemné, protože ráno můžete vstávat bez ohledu na to od kolika nebo do kolika se podává snídaně. Máte vlastní kuchyňku a čas i obsah snídaně je tedy na Vás. My jsme si vybrali Ferienwohnung v podkroví rodinného domu rodiny Rankl. Pán i paní jsou velice příjemní, v domě je klid a soukromí. Soused na konci ulice chová 10 daňků, které jsme chodili večer krmit přes plot – jsou úžasně krotcí a zejména mláďata skáčou radostí jak na pérkách.  Blíže o hodnocení ubytování zde.

Městečko Frauenau má sklářskou historii, nachází se zde i muzeum skla. Před ním je řada plastik, nad kterými člověk jen žasne (někdy i z toho pohledu, na co všechno někdo dá peníze ;-)). Městečko je malé, ale dobře vybavené – je tu velice dobře zásobená samoobsluha, několik pekařství, lékárna, doktor, škola, pizzerie (pivo si tam dát můžete, pizzu nedoporučujeme, chutná jako mražená) a několik dalších hospod. Nedaleko Frauenau je nádrž na pitnou vodu. Jedná se vlastně o přehradu. Vede okolo ní turstická stezka, kerou je možno projet i na kole. Na poměrně malé městečko je zde ale nezvykle veliké a velice dobře vybavené dětské hřiště hned naproti muzeu skla. Hřiště tvoří dřevěné prolejzačky pro malé děti, ale i malé lanové centrum pro větší děti, včetně „lanovky“ která unese i dospělého (otestováno osobně, moc se mi to líbilo a bylo mi líto, že mi už není  5 nebo 15 – hned po mě se šla projet malá holčička, tak 3 roky, no ještě z toho neměla rozum…ale strachy nekřičela, tak to asi bylo dobré). Jinými slovy – městečko Frauenau doporučujeme.

Pár tipů navýlet

Vlk obecný

Pokud jste ubytováni v Německu, dostanete od svého domácího kartu národního parku, na kterou je zdarma doprava automusem a vlakem, vstup na některé výstavy a muzea nebo sleva na některé další atrakce. Kompletní přehled informací a slev naleznete na stránkách ke kartě zde.

Ludwigstahl – Haus zur Wildnis – určitě si nenechte ujít, jak jsem psala už v předchozím příspěvku zde, je to velice hezký park. Od Frauenau je vzdálen malý kousek cesty směrem na českou stranu. Vstup do parku je zdarma, platí se pouze parkování (podle počtu hodin, maximálně 5EUR).V parku uvidíte zejména vlky, rysa ostrovida a další. Na rysa jsme tentokrát neměli štěstí byl někde zalezlý, ale viděli jsme krásně vlky. Pokud vás zajím zejména rys a vlci, vyplatí se přijet již ráno a vydat se k výběhům proti standardnímu směru pohlídky (tedy doleva) – je to více do kopce, ale nic, co by se nedalo vyjít a jste u výběhů za 15min od parkoviště místo toho, abyste obcházeli celý park 45min – máte tak naději na několik nerušených momentů se zvířaty, než dorazí další turisté.

Jelení obora Scheuereck

– o oboře jsme psali v našm prvním příspěvku

Národnípark u Neuschönau – Hans – Eisenmann-Haus

Vydra říční

Kulíšek nejmenší

Tato část národního parku se zvířecími výběhy rozhodně stojí za návštěvu. Stejně jako vloni, tak i letos jsme si ji nenechali ujít. V turistické sezóně nicméně doporučujeme vydat se sem již brzy ráno, třeba na 8h, okolo 12h bývají již obě hlavní parkoviště plná a podle toho je plný i park. Přestože je park opravdu rozlehlý, u některých výběhů může být dost lidí a pokud chcete fotit zvřata, může to být na škodu.

Tentokrát jme měli štěstí i na zubra, kterého jsme vloni vůbec neviděli. Je to obrovské a majestání zvíře. Viděli jsme celé stádečko, jak se pase, včetně malého zubřátka, které bylo velice roztomilé. Zato rysové byli letos nějak nenaložení, takže jsme je zahlídli pouze na chvilku, stajně jako vlky, nebo divoká prasata. O to více jsme si ale užili vydru, na kterou jsme zase neměli štěstí vloni. Vydra se zpočátku jen procházela po trávě a schovávala v křoví, ale protože jsme vytrvali, byli jsme odměněni pohledem na její dovádění s klackem v bazénku s vodou. Bylo úžasné pozorovat to rychlé a mrštné zvířátko, jak si hraje. Chvílemi byla tak rychlá, že člověk pochyboval, že se jedná pouze o jedno zvíře a že nejsou v tom bazénku vydry dvě.

Cestou zpět jsme ještě měli možnost pořádně si prohlédnou nejmenší evropskou sovu – kulíška nejmenšího.

Zde naleznete popis zvířecích výběhů i tabulí naučné stezky parku v čestině. Informace k národnímu parku v čestině, v četně mapy pro plánování výletů jsou zde.

Cesta po rašeliništi za Spiegelau s rozhlednou – Großer Filz

Nedaleko městečka Spiegelau (GPS: 48°55’10.676″N, 13°23’58.9E) je krásné rašeliniště s vyhlídkovou věží. Vede zde malý a větší okruh, který prochází rašeliništěm a lesem, který byl ponechán svému přirozenému vývoji, takže se z něj stává prales. Měli jsme zde to štěstí porozovat sýkoru parukářku a králíčka ohnivého a králíčka obecného, strakapouda a pár dalších ptáků. Jedná se o krátkou a přitom velice hezkou procházku, kterou zvládnou i malé děti (potkali jsme zde i německou babču o dvou francouzských holích, takže  cesta je opravdu pro každého). U parkoviště je k dispozici čistá WC budka a také místo pro piknik uprostřed vřesoviště.

Naučná stezka okolo potoka – Bergbach – Lehrpfad u obce Waldhäuser

Bergbach

Stezka začíná u parkoviště (opět k dispozici WC) a pokračuje pozvolným stoupáním do kopce okolo potoka s řadou malých vodopádků. Po vystoupání po stezce k jezeru, ze kterého je vypouště voda do potoka, je zde možnost pokračovat dále, nebo přejít přes hráz jezera a začít sestup zpět k parkovišti. Tato cesta vede po široké lesní cestě, která není tak zajímavá, jako cesta, kterou jsme k jezeru vystoupali. U jezera nás čekalo překvapení v podobě skorce vodního, který se koupal ve vodě. Dále lovil larvy ve vodě a protože nebylo, kam by mohl přistát, tak plaval vodou okolo břehu jezera. To bylo poprvé, co jsme viděli skorce plavat, vypadalo to opravdu srandovně, plaval jako bójka, občas se potopil pro nějakou potravu. Chvílema vypadal, jak kdyby ho vychovali adoptivní rodiče potápka malá a podobě, ale očividně si vedl dobře.

Stezka okolo potoka směrem nahoru k jezeru je velmi malebná, plná stromů a kamenů obrostlých mechem a je možné ji použít i pro sestup dolů.

Stezky pralesem okolo obce Zweislerwaldhaus

Nedaleko českých hranic u obce Zweislerwalhaus je systém stezek (pěších, pro kola a v zimě i na běžky), které procházejí krásnými úseky lesa a místy i jádrového území národního parku, kde je příroda ponechána bez zásahů člověka a je zde prales. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti při vjezdu do obce, je zde rozcestník s přehlednou mapkou, WC. Vydáváme se po cestě se značkou plšíka. Procházíme lesem na rozcestí, pokračujeme po stezce čápa, která vede rovným úsekem lesa okolo uměle vytvořeného kanálu, který končí v jezízku u hospůdky (tam celkem dobře vaří a mají dokonce i český jídelní lístek). Cestou potkáváme brhlíka lesního, který provádí úklid v dutině uschlého stromu a pečlivě vyhazuje všechno listí, které bylo v dutině nastláno, až se spokojeně uvelebí vevnitř a vykukuje ven s výrazem „tohle je moje díra, abyste věděli“.  Odtud pokračujeme dále po značce plšíka a odbočujeme na neznačenou cestu pralesem. Zde se potkáváme s kunou lesní. Pokračujeme zpět na cestu, docházíme na rozcestí a pokračujeme po značce plšíka do další části jádra národního parku. Potkáváme sýkorku parukářku, sýkoru uhelníčka a pro nás nového datlíka tříprstého. Cesta je malebná, lze ji doporučit, prostředí lesa je úchvatné a cesta je nenáročná.

A ještě jeden výlet – k jezeru Laka – ten ale nedoporučujeme

Nalákáni krásnou přírodou na německé straně, vydali jsme se i na české straně za zajímavými místy podle průvodce. Jezero Laka ledovcového původu vypadalo docela lákavě. Cesta vede po asfaltové cestě lesem, člověk se až diví, proč je v takové končině zapotřebí taková krásná asfaltová cesta. Obyčejná lesní by stačila…. Je tu spousta cyklistů, ale že by kvůli nim někdo zde dělala asfaltku…až když přicházíme k místu, které dříve snad bývalo národním parkem, tak nám to dochází. Les odumírá kůrovcem a cesta je zde proto, aby bylo možno stromy vytěžit. Všude okolo jsou mrtvé stromy. Míjíme cedulku s propagandistickým textem o tom, jak les má žitovní cyklus a staré stromy musí uvolnit místo novým a že pro naši bezpečnost byly uschlé stromy okolo cesty ořezány. Oči mi zabloudí ke 2-3 metrům vysokým pahýlům kmenů okolo cesty, které vypadají opravdu hrozně. Pohled na jezero Laka je stejně neútěšný. V pozadí mrtvé stromy, okolo pár laviček na piknik a bordel. Na německé straně je u každého většího parkovitě nebo místa na piknik budka s WC, tady jen vidíte svítit papíry v houští, takže i první zóna (kdysi) národního parku vypadá jako zaplivané nádraží.

Proč v Německu (smíšené) lesy rostou a u nás odumírají? Proč u nás nemůžeme konečně pochopit, že smrkové monukultury vysázené do pravoúhlých řádků nemají s přírodou nic společného a právě proto jsou tak náchylné? Zřejmě ale těžařská lobby má silnější hlas, než zdravý rozum…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s