Réunion – zápisky z tropického ráje, prosinec 2009


Naše plány na dovolenou jsou popsány v jiném příspěvku. Toto je zápis toho, jak to nakonec dopadlo. K článku je vytvořena i fotogalerie na našem fotowebu.

Réunion je ráj na zemi. Tedy pokud umíte francouzsky, nevadí vám vlhké vedro a množství komárů. Na podnebí na Réunionu se nejlépe připravíte zakoupením permanentky do skleníku Fata Morgana Botanické zahrady v Praze. 😉

Podnebí

Réunion má dvě roční období: 1. Vedro, vlhko, komáři, 2. Monzuny.  My jsme si vybrali to první. Ale i monzuny mohou být zábavné, ostrov je protkán hustou sítí ohromných řek, ve kterých není voda. Ta je tam jen při monzunech. Řada silnic také bývá zcela zatopena, stejně tak mosty. V tom případě se cesta objíždí přes hory.

Naše roční období zahrnovalo denní teploty 32°C přes den ve stínu 42°C na sluníčku dole u moře, na horách (kolem 2500 m.n.m.) ráno 9°C, odpoledne na slunci kolem 30;C. Teplota vody v moři kolem 26°C. Dny byly slunečné, na horách se po 10h ráno tvořily mraky a mlha, v JV oblasti ostrova po poledni často sprchlo (spíše krátké, ale vydatné přeháňky).

Co s sebou

Co je rozhodně dobré zabalit s sebou: pas! Přestože Réunion je v EU (je součástí Francie), naše euro-občanské průkazy na nikoho dojem neudělaly a ouřadové trvali na pasu. Kontrol bylo více než dost (na cestě na ostrov asi pět). Ať žije francouzská politika plné zaměstnanosti!

Dál se určitě hodí vzít/ koupit na místě:

  • krém s UV filtrem a pokrývku hlavy (ostrov leží kousek od rovníku a slunce pořádně připaluje).
  • pevné boty (kotníkové) na výlety  – nedoporučuji bílé tenisky, řada cest vede několika mnoha centimetry bahna (místním to přijde normální), takže po krátkém výletu je člověk od bahna zhruba do půli lýtek.
  • Brýle (masku) na potápění, šnorchl, boty do vody – na západním pobřeží je krásná laguna tvořená korálovým útesem.

Doprava

Po celou dobu jsme měli půjčené auto od společnosti Hertz. Výhoda byla, že rezervaci jsme provedli v češtině přes českou pobočku (poté, co jsem paní přesvědčila, že opravdu mají na Réunionu pobočku :-)). Auto jsme si půjčovali a vraceli na letišti v St. Denis, paní z pobočky Hertz mluvila dokonce i trochu anglicky. Měla jsem dojem, že nám půjčili auto bez tlumičů (mělo najeto teprve cca 50.000km). Poté, co jsme později absolvovali cestu na některé vyhlášené památky ostrova, jsem to pochopila. Kde končí peníze z EU na stavbu silnic, tam začíná nefalšovaný tankodrom a nikoho to nevzrušuje (například cesta na sopku Piton de la Fournaise – posledních 8 km k výchozímu parkovišti je spíš cesta určená pro osly a muly, než pro malého Peugeota). Také na to, že linka asistenční služby pro motoristy bude fungovat 7×24 jak uvádí materiál z půjčovny, se nedá příliš spolehnout. V nadmořské výšce 2500 m.n.m se po 7h stání na slunci přestalo Pažoutovi (rozuměj jedná se o vůz Peugeot 206) chtít startovat. Nejprve blikal, že slabá baterie, pak si to rozmyslel a začal varovně svítit oranžovou kontrolkou elektroniky motoru a katalyzátoru. V takové chvíli by se asistenční služba sakra hodila. Leč linka byla více jak půl dne hluchá. (Pak si to Pažout rozmyslel a začal fungovat normálně).

Důležitá informace! V druhé polovině roku 2009 byla dokončena stavba rychlostní silnice (4 proudy, rychlost 110Km/h) v úseku St. Paul  (zde zavazuje na rychlostní silnici N1 do St. Denis) a Les Avirons (zde opět navazuje na N1 do St. Louis). Tato silnice výrazně zrychlila dopravu po ostrově.

Ještě poznámka: francouzi obecně dost zvláštním způsobem používají blinkry (tedy směrová světla). Buď je nepoužívají vůbec, nebo je použijí při předjíždění, blikají celou dobu co jedou v rychlém pruhu levým blinkrem, pak se zařadí do pravého prubu a stále ještě vesele několik dalších kilometrů blikají levým blinkrem. Zejména v hustějším provozu to může být matoucí.

Ubytování

Bydleli jsme v St. Gilles les Bains, kde je výborné koupání a šnorchlování a město je i příjemným výchozím bodem pro další výlety. Ubytování jsme si zajistili v Senteur Vanille. Jedná se o bungalovy, nebo dřevěné domečky (podle velikosti) roztroušené v nádherné tropické zahradě plné květin, která plynule navazuje na ohromný sad kokosových palem a mangovníků. Manžel paní, která provozuje ubytování, je totiž největším pěstitelem ovoce na celém ostrově. Paní domácí i její syn mluví velmi dobře anglicky.

Bydleli jsme v tzv. kreolském studiu. Pokud je něco kreolské (créole), tak to znamená kombinaci francouzského a afrického stylu, který je pro tuto oblast specifický. Může se to týkat jak způsobu bydlení, tak i jídla. Kreolské studio je bungalov s prostornou terasou otevřenou do tropické zahrady, ložnicí, kuchyňkou s lednicí, koupelnou a WC. Přestože je studio vybaveno klimatizací, není potřeba ji používat – větrá se po kréolsku, tedy průvanem zadních a předních dveří společně s velikým větrákem umístěným u stropu. Takto otevřená domácnost je spoluobývána různými dalšími tvory, kteří přijdou a odejdou (nebo taky ne). Mezi trvalé obyvatele našeho studia počítáme gekony, kteří na svých přísavkovitých nožičkách šplhali po stropě a lovili hmyz, abychom mohli nerušeně spát. Mezi průchozí obyvatele patří různé můry, ptáci, ještěrky a dokonce myš nebo rejsek.

Z ubytování jsme byli opravdu velmi nadšeni. Harmonie klidu a přírody kolem nás nám plně vyhovovala. Moře je od Senteur Vanille vzdáleno cca 15min pěšky jakousi cestičkou z kopce dolů, to jsme ale nezkoušeli a k moři jsme jezdili do L’Ermitage les Bains, kde je hájek jehličnatých stromů hned na pláži, který poskytuje příjemný stín.

Jediné, co nás překvapilo na našem ubytování, byla příjezdová cesta. Z hlavní silnice se zahne okolo benzínové pumpy Total. Cesta vypadá nenápadně, jako k někomu na dvorek. Pak se objeví značka slepé ulice a přestane existovat asfalt. Tedy téměř – jsou zde dva pruhy asfaltu nalité na hrbolatou prašnou cestu. Je zapotřebí se nenechat odradit, na ostrově, jak jsme později zjistili, existují ještě horší cesty :-).

Vybavením, které jsem ocenila zejména já, byla moskytiéra nad postelí a nádobky na „pálení hadů“. Beznohým zvířátkům se přitom neubližuje, „hadi“ jsou spirály ze zelené / hnědé hmoty, které se zapalují proti komárům. Zelené mají o něco málo snesitelnější vůni.

Co jsme navštívili

Jardain d’Eden – nedaleko l’Ermitage les Bains. Zahrada slibuje množství květin, motýly a chameleony. Chamíka jsme našli jen jednoho 😦 a motýly dva. Zahrada byla sice hezká, ale nikterak veliká. Ani množství kytiček nebylo uchvacující (naše paní domácí měla svoji zahradu větší i hezčí :-)). Pozn.: Chameleony je zakázáno fotit bleskem, protože tím trvale oslepnou, a tudíž zemřou hlady, protože nejsou schopni si nic ulovit.

Akvárium v St Gilles les Bains – hezké akvárium, nicméně fotit se zde prakticky nedá, je tu moc veliká tma.

Conservatoire Botanique National de Mascarin – kousek od St. Leu. Zahrada u kreolské rezidence. Spíše než botanická zhrada je to taková všehochuť. Je tu skleníček s orchidejemi, pak pláň s palmami, cykasy a kaktusy, pak plocha se zemědělskými plodinami (ananas, banánovník, třtina, mučenka…). Bylo to trochu zklamání, pod botanickou zahradou si představuji něco jako Dendrologická v Průhonicích…

Kelonia – L’observatoire des tortues marines – kousek od St. Leu. Stanice s mořskýma želvama – akvárko a farma. Velká hlavní nádrž – několik želv od obrovské staré po baby-ževu. Možnost pozorovat je jak zeshora venku, tak zespoda přes sklo vevnitř. Bazénem proniká hodně denního světla, takže se dole dá dobře fotit. Nám se to moc líbilo. Další malý bazének obsahuje želvu albína (1 ze 100.000), kterou je možné si pohladit. Pak jsou tu už akorát sály s videem a exponáty a dále bazeny se samci, samicemi a bazénky na páření, ale sem je vstup zakázán.

Pointe au Sel  a le Gouffre (Souffleur) – kousek za St. Leu – muzeum soli a bazény na výrobu mořské soli odpařováním. Gouffre – chrlič – v některých případech vlny prudce narazí na skály na pobřeží a vznikne vysoký proud vody vychrlený ven (my jsme moc štěstí neměli).

Le Trou de Fer a Foret de Bélouve – odbočkou po silnici z La Plaine des Palmistes. Krásný prales, kde snadno uvěříte, že dinosauři ještě nevyhynuli. Cesta začíná u Gite de Bélouve zmačným sestupem, potom zvlněným terénem cca 3,5km lesem k vodopádům Trou de Fer (ty jsme neviděli, protože kolem 10h už tam byla hustá mlha). Tato cesta, přestože by měla být pouze 3,5km je velmi náročná díky terénu lesa (kořeny stromů a především hodně bahna – je důležité mít pohorky). Odbočku z hlavní cesty na vodopády jsme tedy absolvovali zbytečně, ale na poslech byly vodopády velkolepé :-). Cesta zpět vede kolem jezera (téměř vyschlé – asi čeká na monzuny) po hezkém, pohodlném chodníčku. Cesta tam i zpět nám zabrala – zejména kvůli bahnu a focení – 5h (v průvodci udávali 3h). Je důležité si vzít dost vody a jídla (min 1,5l vody/osoba).

Piton de la Fournaise – Aktivní sopka s největší aktivitou na světě! Cesta začíná z vesnice Bourg Murat mezi městy Le Tampon a La Plaine -des- Palmistes. První kus cesty (k místnímu JZD s krávami) je rozbitá, špatně značená cesta, pak mávnutím proutku začíná krásná rovná asfaltka (za peníze z EU :-)), aby následně po 23km skončila cca 8km před parkovištěm k sopce a změnila se v cestu bez pevného povrchu tvořenou jen hlínou, kamením a dírami (posledně jmenovaného je nejvíc). Od parkoviště u sopky se jde několik set metrů k brance vedoucí do vnějšího kráteru. Tady to značná část turistů vzdá a otočí. Sestup do vnějšího kráteru je po schodech, 250 výškových metrů. Po sestupu se jde po bílých značkách planinou po lávě na úpatí vnitřního kráteru sopky. Na něj se potom stoupá z levého boku. Cesta na sopku je cca 7km (500 výškových metrů), průvodce udává čas 5h, nám to trvalo 7h svižným tempem. Absolutně nezbytné jsou dobré boty, ideálně kotníčkové pohorky. Povrch lávy (zvláště lávového štěrku) je extrémně ostrý, takže cestou je možné „potkat“ několikero upadlých podrážek. Boty by tedy měly být v dobrém stavu, ale zase ne hodobóžové sváteční pohorky, protože dostanou zabrat (já sedřela jak podrážky, tak kožený vršek). Okolo 10h se nad sopku často přiženou mraky, může i pršet. Nám se osvědčily dlouhé kalhoty, několik vrstev moiry a pertexová šusťáková bunda. Ráno v 8h bylo 9°C, odpoledne 32°C. Je dobré se namazat UV krémem a vrstvu vždy po několika hodinách opakovat (my jsme se spálili naprosto ukázkově). 1,5l tekutin na osobu je nezbytné minimum na cestu plus nějaká kalorická svačinka.

Důležité! Na trasy zakreslené v mapě není možné se spolehnout. V roce 2007 se kráter sopky zřítil dovnitř, takže nyní již není možné obejít vrchol sopky po jejím obvodu. Na sopku s sebou neberte psa. V druhé části výstupu je v délce několika km pole lávového štěrku, který je velmi ostrý a pořezal by mu tlapy. Dobrým nápadem jsou také silné kožené (pracovní) rukavice a dlouhé nohavice. Sice na sluníčku je v tom vedro, ale pokud po štěrku ujede noha, není možné přežít i drobný pád bez bolestivého odření. Před cestou na sopku si také ověřte (nejlépe asi na Office de Tourisme), že je přístup na sopku otevřen – v případě nebezpečí erupce může být branka ke schodům sestupu do vnějšího kráteru uzamčena.

Grand Étang a vodopády Cascades du Bras d’Annette – kousek od La Plaine-des-Palmistes. Grand Étang v tomto období má velmi málo vody, takže není nikterak pozoruhodný. Ale vodopády Bras d’Annette jsou moc hezké a stojí to za to. Cesta vyžaduje dobré boty. Cesta po pravém břehu jezera je bahnitá, po levém břehu se jde dobře. K vodopádu je to odbočkou, lehce zvlněným terénem. Grand Étang nedoporučuji absolvovat v sobotu, protože je to oblíbené místo na piknik. A francouzi vydrží piknikat několik hodin v kuse, takže je tu dav.

Vodopády Cascade Niagara a Bassin Boeuf – kousek od Ste Suzanne. Vodopády Niagára jsou prakticky u cesty, která k nim vede. Vodopád je vysoký, ale vzhledem ke svému okolí (veliké parkoviště, jinak nic) postrádá trochu romantiku. Zato Bassin Boeuf má romantiky na rozdávání. Od nenápadného parkoviště se jde úzkou cestou lesem k řece. Zde jsou první vodopády. Pak je možné pokračovat po kamenech v korytu řeky (když není moc vody :-)) k dalším vodopádům s lagunou na koupání.

Takamaka a Cascade de l’Arc-en-Ciel – cesta vede ze St-Benoit. Takamaka je podzemní vodní elektrárna ukrytá v horách. Jedná se o strmé srázy hor pokryté lesem s řadou krásných vodopádů. Od parkoviště vede hezká cesta strmě dolů, u vodopádu, který je vidět z visutého mostu, je vhodné se otočit a jít zpět, cesta jinak pokračuje až do lesa Bélouve – Bébour a není moc dobře značená.

Lávová pole na jiho-východě ostrova – Le Grand Brule – Od St. Philippe po Ste-Rose. Výlevy lávy ze sopky až do moře. Naprosto úchvatná podívaná. Různě staré výlevy lávy. Doporučuji absolvovat před vlastním výstupem na sopku, tak je dojem mocnější :-).

Anse des Cascades – vodopády JV od Ste Rose, ale nejsou moc fotogenické (jsou před nimi stromy). Moc nás to nezaujalo.

Cilaos – výhled na jednu ze tří kalder – Cirque de Cilaos. Po horské silničce, která se divoce klikatí, lze dojet do horského města Cilaos. Cestou je nádherný výhled na strmé štíty hor porostlé lesy a probleskující vodopády (hory jsou tak strmé, že míto horských říček tu jsou rovnou vodopády :-)). Je možné zde podnikat několikadenní túry, cesty jsou se značným převýšením.

Šnorchlování – korálové útesy jsou od St Paul po L’Étang Salé-les-Bains. Nám se líbilo v L’Ermitage les Bains. Šnorchlování je zde úžasné, jsou tu koráli a množství ryb. Ve vodě je ale také mnoho ježovek, boty do vody s pevnou podrážkou jsou nutností! Osvědčilo se mi koupat se v tričku a šortkách, protože se tak vyhnu požahání od korálů i toho, že mě vlna hodí na útes a odřu se. V neposlední řadě také oblečení chrání před spálením od sluníčka ve vodě. Ploutve nelze ve vodě mezi korálovým útesem a pobřežím použít, protože je tam málo vody (od kolen po prsa). Za útes se člověk dostane akorát na lodi – tedy zapůjčením lodi, nebo s potápěcí agenturou. Některé oblasti za útesem jsou pro přístup veřejnosti uzavřeny jako národní park s vysokým stupněm ochrany. V laguně je voda často zvířená, takže podvodní focení s bleskem nepřináší očekávané výsledky.

Jídlo, pití, pikniky

Měli jsme možnost si sami vařit v kuchňce našeho studia. To mám poskytovalo volnost v časném odjezdu na výlety (na sopku jsme jeli v 4h ráno! :-)). Taky nám to umožnilo vyzkoušet místní nabídku ryb a ovoce. Kupovali jsme si čerstvé ryby z moře v nedalekém supermarketu. Nejvíc nám chutnal mečoun (Espadon). Ceny ryb jsou příznivé, za 2 porce (300-500g) jsme v půměru platili 5-10EUR.

Ovoce je tu báječné, vyzkoušeli jsme místní speciality od liči, mučenky až po zvláštně vypadající plod Pitaya – je růžový, po rozříznutí je dužina sytě růžovofialová s černými semínky. Vyjídá se lžičkou a chutná jako kiwi :-). Protože jsme bydleli u největšího pěstitele ovoce na ostrově, byli jsme dvakrát obdarování mísou ovoce – ananasy, několik druhů manga (pěstují jich 15), kokos přímo ze stromu, mučenky.

Co se týče pití, tak na Réunionu je primárním nápojem třtinový rum. Často ho prodávají jako punč (tedy rum s nějakou ovocnou šťávou), ale my jsme se věnovali pouze čistému. Osvědčila se nám značka Riviére du Mat.

Soboty jsou na Réunionu ve znamení pikniků. Podél cest, ale i v horských oblastech je celá řada odpočívadel s piknikovými dřevěnými altánky. Jeden altánek bývá okupován jednou rodinou, nebo celým klenem po dobu několika hodin. TI, kteří si nestihli včas zabrat altánek, vytahují skládací piknik stolečky, křesílka apod. Piknik zahrnuje i hezký látkový ubrus, talíře, příbor, přenosné ledničky s pitím a tak dále. Prostě na Réunionu se pikniká ve velikém stylu. Z toho vyplývají dvě ponaučení: 1. v sobotu není radno se vydávat na výlet do piknikových oblastí s doměnkou, že tam bude klid. Jsou tam davy! 2. pouze na zlomku procenta piknikových stanovišť je dostupné WC. Vydat se tedy na výlet přímým vstupem do lesa z piknikového plácku je značně rizikový podnik.

Oblasti pro zlepšení

Obecně se nám na Réunionu velmi líbilo. Pokud by se mohlo něco zlepšit, pak by to bylo asi toto:

  • silnice – někde se jedná spíše o seskupení děr, než o cestu 🙂
  • zázemí -zejména odpadkové koše a WC v piknikových oblastech (příroda okolo jinak dost trpí vysokou návštěvností)
  • komáři 🙂
Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s