Itálie – Dolomity 2011

Další orchidejovou výpravou byla cesta do Itálie na začátku července. K ubytování jsme zvolili penzion v Misurině – osvědčený z minulé návštěvy této oblasti.

Tentokrát jsme nepočítali s novými druhy, spíš jsme chtěli některé druhy vyfotit lépe a poznat několik nových lokalit. Objevili jsme pro nás nové lokality v okolí passo Pordoi a passo Giau, kde řada orchidejí rostla ve velkém množství (nejvíce nás překvapila Běloprstka bělavá, kteoru jsme minule našli pouze jeden exemplář a na těchto nových lokalitách jich kvetly desítky). Našli jsme také několik nových druhů “neorchidejových” kytek – zvonek vousatý, hořec tečkovaný, hořeček nahořklý, prvosenka lysá, prvosenka Hallerova.

Hořec jarní u cesty k Drei Zinnen

Passo Giau

Passo Giau

Měkčilka jednolistá

Bradáček srdčitý

Temnohlávek černý

Běloprstka bělavá

Hlavinka horská

Zvonek vousatý

Hořec tečkovaný

Hořeček nahořklý

Prvosenka Hallerova

Prvosenka lysá

Bílé Karpaty 2011

Trochu se zpožděním, ale přece jen se dostáváme ke zpracování fotek z letošních výletů.

Na konci května jsme vyrazili za orchidejemi do Bílých Karpat. Cílem bylo najít Tořič čmelákovitý Holubyho. To se nakonec podařilo (našli jsme cca 20 kvetoucích jedinců) a přidali jsme i Vstavač trojzubý, který jsme doposud měli pouze z ciziny.

Tořič čmelákovitý Holubyho

Tořič čmelákovitý Holubyho

Vstavač vojenský

Vstavač trojzubý

Okrotice dlouholistá

Bavorský les 2011 – zábava pro děti i dospělé

Na konci srpna 2011 jsme vyrazili do Bavorského lesa. Je to už naše druhá výprava, takže už trochu víme, co očekávat a máme i tipy na místa, která chceme prozkoumat. O naší první cestě si můžete přečíst zde.

Pro plánování výletů doporučujeme mapu Kompas: Šumava – Železnorudsko 2080.

Pokud umíte německy, doporučuji průvodce s výlety Bayerischer Wald, případně průvodce Bömerwald, nebo Wandern im Bayerischen Wald.

Tentokrát jsme se ubytovali na německé straně, v městečku Frauenau. Podařilo se nám zde najít tzv. „Ferienwohnung“ – což znamená kompletně zařízený byt. Je to velice příjemné, protože ráno můžete vstávat bez ohledu na to od kolika nebo do kolika se podává snídaně. Máte vlastní kuchyňku a čas i obsah snídaně je tedy na Vás. My jsme si vybrali Ferienwohnung v podkroví rodinného domu rodiny Rankl. Pán i paní jsou velice příjemní, v domě je klid a soukromí. Soused na konci ulice chová 10 daňků, které jsme chodili večer krmit přes plot – jsou úžasně krotcí a zejména mláďata skáčou radostí jak na pérkách.  Blíže o hodnocení ubytování zde.

Městečko Frauenau má sklářskou historii, nachází se zde i muzeum skla. Před ním je řada plastik, nad kterými člověk jen žasne (někdy i z toho pohledu, na co všechno někdo dá peníze ). Městečko je malé, ale dobře vybavené – je tu velice dobře zásobená samoobsluha, několik pekařství, lékárna, doktor, škola, pizzerie (pivo si tam dát můžete, pizzu nedoporučujeme, chutná jako mražená) a několik dalších hospod. Nedaleko Frauenau je nádrž na pitnou vodu. Jedná se vlastně o přehradu. Vede okolo ní turstická stezka, kerou je možno projet i na kole. Na poměrně malé městečko je zde ale nezvykle veliké a velice dobře vybavené dětské hřiště hned naproti muzeu skla. Hřiště tvoří dřevěné prolejzačky pro malé děti, ale i malé lanové centrum pro větší děti, včetně „lanovky“ která unese i dospělého (otestováno osobně, moc se mi to líbilo a bylo mi líto, že mi už není  5 nebo 15 – hned po mě se šla projet malá holčička, tak 3 roky, no ještě z toho neměla rozum…ale strachy nekřičela, tak to asi bylo dobré). Jinými slovy – městečko Frauenau doporučujeme.

Pár tipů navýlet

Vlk obecný

Pokud jste ubytováni v Německu, dostanete od svého domácího kartu národního parku, na kterou je zdarma doprava automusem a vlakem, vstup na některé výstavy a muzea nebo sleva na některé další atrakce. Kompletní přehled informací a slev naleznete na stránkách ke kartě zde.

Ludwigstahl – Haus zur Wildnis – určitě si nenechte ujít, jak jsem psala už v předchozím příspěvku zde, je to velice hezký park. Od Frauenau je vzdálen malý kousek cesty směrem na českou stranu. Vstup do parku je zdarma, platí se pouze parkování (podle počtu hodin, maximálně 5EUR).V parku uvidíte zejména vlky, rysa ostrovida a další. Na rysa jsme tentokrát neměli štěstí byl někde zalezlý, ale viděli jsme krásně vlky. Pokud vás zajím zejména rys a vlci, vyplatí se přijet již ráno a vydat se k výběhům proti standardnímu směru pohlídky (tedy doleva) – je to více do kopce, ale nic, co by se nedalo vyjít a jste u výběhů za 15min od parkoviště místo toho, abyste obcházeli celý park 45min – máte tak naději na několik nerušených momentů se zvířaty, než dorazí další turisté.

Jelení obora Scheuereck

- o oboře jsme psali v našm prvním příspěvku

Národnípark u Neuschönau – Hans – Eisenmann-Haus

Vydra říční

Kulíšek nejmenší

Tato část národního parku se zvířecími výběhy rozhodně stojí za návštěvu. Stejně jako vloni, tak i letos jsme si ji nenechali ujít. V turistické sezóně nicméně doporučujeme vydat se sem již brzy ráno, třeba na 8h, okolo 12h bývají již obě hlavní parkoviště plná a podle toho je plný i park. Přestože je park opravdu rozlehlý, u některých výběhů může být dost lidí a pokud chcete fotit zvřata, může to být na škodu.

Tentokrát jme měli štěstí i na zubra, kterého jsme vloni vůbec neviděli. Je to obrovské a majestání zvíře. Viděli jsme celé stádečko, jak se pase, včetně malého zubřátka, které bylo velice roztomilé. Zato rysové byli letos nějak nenaložení, takže jsme je zahlídli pouze na chvilku, stajně jako vlky, nebo divoká prasata. O to více jsme si ale užili vydru, na kterou jsme zase neměli štěstí vloni. Vydra se zpočátku jen procházela po trávě a schovávala v křoví, ale protože jsme vytrvali, byli jsme odměněni pohledem na její dovádění s klackem v bazénku s vodou. Bylo úžasné pozorovat to rychlé a mrštné zvířátko, jak si hraje. Chvílemi byla tak rychlá, že člověk pochyboval, že se jedná pouze o jedno zvíře a že nejsou v tom bazénku vydry dvě.

Cestou zpět jsme ještě měli možnost pořádně si prohlédnou nejmenší evropskou sovu – kulíška nejmenšího.

Zde naleznete popis zvířecích výběhů i tabulí naučné stezky parku v čestině. Informace k národnímu parku v čestině, v četně mapy pro plánování výletů jsou zde.

Cesta po rašeliništi za Spiegelau s rozhlednou – Großer Filz

Nedaleko městečka Spiegelau (GPS: 48°55’10.676″N, 13°23’58.9E) je krásné rašeliniště s vyhlídkovou věží. Vede zde malý a větší okruh, který prochází rašeliništěm a lesem, který byl ponechán svému přirozenému vývoji, takže se z něj stává prales. Měli jsme zde to štěstí porozovat sýkoru parukářku a králíčka ohnivého a králíčka obecného, strakapouda a pár dalších ptáků. Jedná se o krátkou a přitom velice hezkou procházku, kterou zvládnou i malé děti (potkali jsme zde i německou babču o dvou francouzských holích, takže  cesta je opravdu pro každého). U parkoviště je k dispozici čistá WC budka a také místo pro piknik uprostřed vřesoviště.

Naučná stezka okolo potoka – Bergbach – Lehrpfad u obce Waldhäuser

Bergbach

Stezka začíná u parkoviště (opět k dispozici WC) a pokračuje pozvolným stoupáním do kopce okolo potoka s řadou malých vodopádků. Po vystoupání po stezce k jezeru, ze kterého je vypouště voda do potoka, je zde možnost pokračovat dále, nebo přejít přes hráz jezera a začít sestup zpět k parkovišti. Tato cesta vede po široké lesní cestě, která není tak zajímavá, jako cesta, kterou jsme k jezeru vystoupali. U jezera nás čekalo překvapení v podobě skorce vodního, který se koupal ve vodě. Dále lovil larvy ve vodě a protože nebylo, kam by mohl přistát, tak plaval vodou okolo břehu jezera. To bylo poprvé, co jsme viděli skorce plavat, vypadalo to opravdu srandovně, plaval jako bójka, občas se potopil pro nějakou potravu. Chvílema vypadal, jak kdyby ho vychovali adoptivní rodiče potápka malá a podobě, ale očividně si vedl dobře.

Stezka okolo potoka směrem nahoru k jezeru je velmi malebná, plná stromů a kamenů obrostlých mechem a je možné ji použít i pro sestup dolů.

Stezky pralesem okolo obce Zweislerwaldhaus

Nedaleko českých hranic u obce Zweislerwalhaus je systém stezek (pěších, pro kola a v zimě i na běžky), které procházejí krásnými úseky lesa a místy i jádrového území národního parku, kde je příroda ponechána bez zásahů člověka a je zde prales. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti při vjezdu do obce, je zde rozcestník s přehlednou mapkou, WC. Vydáváme se po cestě se značkou plšíka. Procházíme lesem na rozcestí, pokračujeme po stezce čápa, která vede rovným úsekem lesa okolo uměle vytvořeného kanálu, který končí v jezízku u hospůdky (tam celkem dobře vaří a mají dokonce i český jídelní lístek). Cestou potkáváme brhlíka lesního, který provádí úklid v dutině uschlého stromu a pečlivě vyhazuje všechno listí, které bylo v dutině nastláno, až se spokojeně uvelebí vevnitř a vykukuje ven s výrazem „tohle je moje díra, abyste věděli“.  Odtud pokračujeme dále po značce plšíka a odbočujeme na neznačenou cestu pralesem. Zde se potkáváme s kunou lesní. Pokračujeme zpět na cestu, docházíme na rozcestí a pokračujeme po značce plšíka do další části jádra národního parku. Potkáváme sýkorku parukářku, sýkoru uhelníčka a pro nás nového datlíka tříprstého. Cesta je malebná, lze ji doporučit, prostředí lesa je úchvatné a cesta je nenáročná.

A ještě jeden výlet – k jezeru Laka – ten ale nedoporučujeme

Nalákáni krásnou přírodou na německé straně, vydali jsme se i na české straně za zajímavými místy podle průvodce. Jezero Laka ledovcového původu vypadalo docela lákavě. Cesta vede po asfaltové cestě lesem, člověk se až diví, proč je v takové končině zapotřebí taková krásná asfaltová cesta. Obyčejná lesní by stačila…. Je tu spousta cyklistů, ale že by kvůli nim někdo zde dělala asfaltku…až když přicházíme k místu, které dříve snad bývalo národním parkem, tak nám to dochází. Les odumírá kůrovcem a cesta je zde proto, aby bylo možno stromy vytěžit. Všude okolo jsou mrtvé stromy. Míjíme cedulku s propagandistickým textem o tom, jak les má žitovní cyklus a staré stromy musí uvolnit místo novým a že pro naši bezpečnost byly uschlé stromy okolo cesty ořezány. Oči mi zabloudí ke 2-3 metrům vysokým pahýlům kmenů okolo cesty, které vypadají opravdu hrozně. Pohled na jezero Laka je stejně neútěšný. V pozadí mrtvé stromy, okolo pár laviček na piknik a bordel. Na německé straně je u každého většího parkovitě nebo místa na piknik budka s WC, tady jen vidíte svítit papíry v houští, takže i první zóna (kdysi) národního parku vypadá jako zaplivané nádraží.

Proč v Německu (smíšené) lesy rostou a u nás odumírají? Proč u nás nemůžeme konečně pochopit, že smrkové monukultury vysázené do pravoúhlých řádků nemají s přírodou nic společného a právě proto jsou tak náchylné? Zřejmě ale těžařská lobby má silnější hlas, než zdravý rozum…

Ubytování – Morava

Místo: Lednice

Ubytování: Penzion Včelařský dvůr

Hodnocení: (rok 2011) nadstandard ****, vřele doporučujeme. Cena je trošku vyšší, ale za ty peníze to stojí!

Popis: Moc hezký nový penzion na konci Lednice. U penzionu je i restaurace (tu jsme ale nevyzkoušeli). Bydleli jsme v dvoulůžkovém pokoli “Úl” bez balkonu. Pokoje vypadají přesně jako na fotkách na webu, jsou moc hezky zařízené, hezká (a čistá!) je i koupelna. Zejména bych vyzvedla kvalitní postele, kde se pohldně vyspí i lidé vyšší postavy – postele jsou dostatečně dlouhé a prodloužená je i deka. Na posteli je kvalitní zdravotní matrace  – záruka toho, že se člověk vyspí do růžova. Snídaně je od 8-10h a je opravdu bohatá, podávaná v přilehlé budově.

Pokud si objednáte pokoj s terasou, budete mít výhled na trávník vedoucí k potoku. Na trávníku je dětský domeček na hraní. Mě terasy moc nezaujaly, ale pro rodiny s dětmi asi dobré, že se děcka mohou vyřádit na trávníků.

Blízkost potoka slibuje přítomnost komárů, ale na všech oknech jsou kvalitní sítě, takže tento problém v pokoji řešit nebudete.

U penzionu je veliké parkoviště, takže pohodlně zaparkujete.

Velmi pozitivně hodnotím i přístup pana majitele, byl velice ochotný a snažil se hostům vyjít maximálně vstříc.

Je to určitě penzion, kam se budeme rádi vracet.

Kam na jídlo: kromě oblíbené restaurace ONYX jsme nově navštívili i restauraci U Tlustých. Jídlo je vynikající, ceny sice trochu “pražské”, ale stojí to za to. Vaří z kvalitních surovin a s nápadem. Jídlo je o třídu či dvě lepší než v Onyxu (osobní dojem). Obsluha je velmi milá a ochotná. Byl u nich “na razii” i Zdeněk Pohlreich, restaurace dostala 2 ze 3 možných hvězdiček. Určitě si pochutnáte. Restaurace je přímo na hlavní třídě.

Místo: Lednice

Ubytování: Penzion U Zámku

Hodnocení: standard ***, ale pozor, velmi tenké stěny, takže pokud máte hlučnější sousedy, tak se nevyspíte!

Popis: Hezký, nový penzion blízko zámeckého parku. Parkování ve vnitřím dovře. K dispozici kompletně vybavená kuchyň. V penzionu se nenabízí snídaně, ale je možno si ji v kuchyňce udělat. K penzionu patří i malý krámek s potravinami a smíšeným zbožím, otevřeno mají i v sobotu a neděli.

Deltička: velmi, ale velmi tenké stěny, bylo slyšet každé slovo od sousedů vedle. Pokud vedle vás bydlí někdo, kdo chrápe, nebo má uplakané děcko, máte to jak z první ruky. Nehledě na to, že v zimě se místo ústředního topení topí klimatizací -  a ta dělá také pořádný hluk.

Kam na jídlo: rozhodně můžeme doporučit Restauraci Onyx, který je pár kroků od Penzionu u zámku a je i pár kroků od zámku samotného. V restauraci velmi dobře vaří a mají i milou a hbitou obsluhu. Část restaurace je nekuřácká (stavebně oddělené prostory)  a v létě je v provozu i veliká zahrádka. Na léto můžeme doporučit pečené kolínko, je božské! A na zimu, pokud tam budete kolem svátku 28.10, tak v tento týden jsou pravidelně zvěřinové hody a ty teda stojí za to. Po dlouhé době jídlo, po kterém jsme se olizovali až za ušima.

K Restauraci Onyx patří i Penzion Onyx, tady jsme ještě nebydleli, ale v budoucnosti to vyzkoušíme a dáme vědět.

Výlety:

• Lednický park, ve kterém lze vidět potápku roháč, ledňáčka říčního, volavku popelavou, kvakoše nočního, čápa bílého, dále pak minaret , lednicko-valtický areál
• Novomlýnské nádrže – ledňáček, kuna, …
• CHKO Pálava a naučná stezka Děvín, zde se také nalézá hlaváček jarní a koniklec otevřený.
• Dívčí hrady
• No a samozřejmě mikulovské víno

Rozkvetlé Průhonice

Dendrologická zahrada v Průhonicích je (jako každé jaro) plná rozkvetlých květin.

Sasanka z Průhonic

O víkendu bohužel i návštěvníků

Využili jsme krásného nedělního počasí a vyrazili jsme nafotit pár kytiček. Vice fotek najdete tady.

Konečně jaro

Pole sasanek a dymnivek

V neděli 10.4.2011 jsem se vydali prozkoumat pro nás novou lokalitu – rybníky kolem Rožďalovic. Měli by tam být k vidění zajímaví vodní ptáci. Ptáků jsme mnoho neviděli, ale i tak to byl krásný výlet. Listnaté lesy kolem rybníků jsou plné kvetoucích sasanek a dymnivek – prostě nádhera.
Ze zajímavějšího ptactva jsme viděli ledňáčka, párek motáků pochopů, potápky roháče, čírku obecnou a modrou, potápku malou, volavku bílou a popelavou, strnada rákosního.

Užovka obojková

Překvapilo nás množství užovek obojkových, kterých jsme na naší procházce potkali asi osm.

Fotoworkshop: Dravci v zimě

S odstupem 14dní jsme na konci ledna a na začátku února absolvovali dva fotoworkshopy na téma focení sokolnicky vedených dravců v přírodě.

Výr velký

První fotoworkshop byl s Rosťou Stachem.

Naše fotky najdete zde ve fotogalerii na našich nových stránkách.

• Termín: 28.-30.1.2011
• Místo: Penzion Hájenka, okolí Sečské přehrady
• Dravce dodal: Eda Škaloud s Evou
• Co jsme měli možnost fotit: Káně Harrisova, Raroh velký, Puštík obecný, Výr velký, Sovice sněžní, Poštolka vrabčí, Orel mořský, Orel skalní a Kuna skalní.

Dojmy: Tak předně vůbec jsme netušili, do čeho jdeme . Byl to náš první zážitek tohoto druhu. Mysleli jsme si, že naše výbava (tělo: Sony alfa 700, objektiv: Sigma 100-300, stativ Manfroto) je v pohodě. Na místě jsme ale zjistili, že vypadáme jako Marťani ze zaostalé planety. Tak za prvé nemáme za sebou již několik předchozích fotoworkshopů, takže netušíme, do čeho jdeme  a za druhé nemáme Canon s elkovým pevným sklem v ceně ojetého menšího vozu. No ale co, to nám náladu nezkazilo a až na pár povytažených obočí to nikdo moc nekomentoval .

V pátek jsme dojeli na místo. Tedy spíše doklouzali. Na silnici okolo Seče byl led, takže to místy bylo zajímavé, ale nakonec jsme to zvládli. Nicméně místo bydlení v penzionu nás čekaly domečky/ chatičky, protože v penzionu zamrzla voda. Po večeři následovala úvodní seznamovačka a přednáška Rosti o tom, co budeme fotit a jak.

Orel mořský

V soboru jsme vyrazili v 8h po snídani. Počasí nám přálo, vylezlo sluníčko a mrzlo jen přiměřeně (něco kolem -7°C). Čekalo nás dopolední focení, pak oběd, pak odpolední focení až do večera. Rosťa s Edou měli vyhlídnutá místa, kde budou ptáci vypadat dobře. Sesedli jsme se do nekolika aut, aby nás nejela celá kolona. Tehdy jsme zjistili, že jsme asi jediní, kdo nemá ani jeep a nebo alespoň čtyřkolku. A on se ten jeep hodil, protože párkrát jsme to prostě vzali i po poli.

Při focení se ukázalo jako klíčové to, že Eda měl všechna zvířata v perfektnímstavu, načančaná a bezvadně vycvičená. Posluchali ho na slovo a spolupracovali přesně tak, jak si banda fotografů vymýšlela. Všichni dravci létali, takže nás čekaly akční snímky, prostě paráda. Osobně jsem ale měla občas problém s pozadím – na jedné lokalitě byly kousek stranou domy a jak to člověk ještě neumí tak bravurně, tak fotí všechno co se hýbe a doufá, že alespoň 1 z 50 fotek bude ostrá , tak nějak není ještě čas vždycky vyhlídat tu nejlepší kompozici a domy z ní vyloučit. Ale to nám Rosťa asi udělal, abychom to neměli úplně zadarmo, když už ptáci byli cvičení , nebo on s tím problémy třeba nemá. Často to tedy dopadlo tak, že když už se pánbůh smiloval a fotka byla ostrá, tak to byl pták nad domy, ach jo. Jinak ta ostrost fotek byl docela problém. No co byste chtěli, když nemáte tu správnou výbavu Pták se v letu rozhodně nefláká, takže to, že sigma objektiv neumí dostatečně rychle přeostřit, je prostě smůla, a určité typy fotek jsme museli oželet.

Kuna sklaní

Na druhou stranu ale musím říct, že jsme se hodně naučili. Když člověk překonal počáteční frustraci, že to moc nejde (ať už problémy s technikou, nebo očima či rukama) a nechal si od Rosti poradit, dostavily se i výsledky. Přestože jsme tedy den končili promzlí až na kost, byli jsme rozhodně spokojení, protože se jednalo o nejlepší fotky létajících ptáků, které jsme do té doby vyfotili.

V neděli jsme pokračovali ve focení dopoledne a po obědě se vydali domů. Utahaní, promzlí, spokojení.

Druhý fotoworkshop byl s Ondrou Prosickým

Naše fotky z tohoto druhého workshopu najdete zde ve fotogalerii na našich nových stránkách.

• Termín: 11.-13.2.2011
  
• Místo: Vysočina, Herálec, Hotel Žákova Hora
  
• Dravce dodala: Helena Kuchynková – stanice STOP
  
• Co jsme měli možnost fotit: Orel mořský, Výr velký, Jestřáb lesní, Sova pálená, Kalous ušatý, Káně Harrisova, Prase divoké, Volavka popelavá


Kalous ušatý

Dojmy: Na základě zkušeností z minlého workhospu jsme se těšili na další. Vybavili jsme se tlustými vlněnými ponožkami, a termoprádlem a vyrazili na Vysočinu. Po příjezdu do Herálce byla večeře a Ondrova přednáška o focení.

V sobotu jsme vyrazili ráno z hotelu a vydali se postupně na několik různých lokalit fotit. Tentokrát to měla být celodenní aktivita bez pauzy na oběd, který byl nahražen řízkem v chlebu (olepeným papírovým ubrouskem, který z toho nebylo možné sundat). Mě osobně ta pauza na oběd (a rozmrznutí) chyběla. Na workshopu byly ženy v menšině a chlapům nedojde, že taková jednoduchá věc, jako dojít si na záchod, není pro nás v -5°C na poli plném fotografů tak snadná, jako pro ně. No ale co. Ondra měl workshop moc hezky připravený, důraz kladl na to, aby se pták fotil v jeho přirozeném prostředí.

Na základě zkušeností z předchozího workshopu jsme očekávali podobě spolupracující ptáky. No ale toto očekávání se ani zdaleka nenaplnilo a osobě to hodnotím jako největší kámen úrazu celé akce. V pátek večer totiž Heleně ptáci zmokli, takže měli mokré peří a focení v protisvětle tudíž nemělo žádný význam, protože např. kalous vypadal jako zmoklá slepice. Hlavní problém ale bylo to, že ptáci nebyli moc zvyklí na lidi a nebyli ani vycvičení. Takže většina z nich buď jen staticky seděla (s poutky a na tenkém provázku), nebo i trochu lítala, ale to často nepředvídatelně a opět s poutky a na špagátku, takže pro focení nic moc.

Prase divoké

V sobotu večer měl Ondra ještě přednášku o základních technikách úpravy fotografií. V neděli jsme pak pokračovali focením doploledne a po obědě vyrazili domů.

Ondra měl fotoworkshop hezky připravený, věnoval se nám příkladně, ale přeci jen, hlavní pro nás byly ti ptáci a tam jsem se po předchozí zkušenosti neubránila zklamání.

Hodnoceno jako celek nám fotoworkshopy přišly jako zajímavá příležitost vyfotit ptáky, které bychom v přírodě fotili jen obtížně. Naším cílem rozhodně není tvářit se, že fotografie zobrazují divoká zvířata. Co se týče zkušeností, tak mi workshopy hodně daly a někdy v budoucnu si to ještě asi zopakuji.

Zimní veverky v parku Štěpánka

Veverka

Doma jsme pořád měli schované ořechy, které jsme pořídili pro veverky za účelem focení v parku Štěpánka. Na podzim jimi veverky ještě lehce pohrdaly pro dostatek jiného dostupného krmení. Tak jsme byli zvědavi, co s nimi udělá zima a sníh. Vyrazili jsme opět fotit veverky do parku Štepánka.

Teploty se pohybovaly pod nulou, ale počasí nám přálo. Vybaveni teplým oblečením a karmiatkou jsme zaujali pozice ve veverčím království. Na strategická místa jsme umístili oříšky a čekali. Netrvalo to dlouho a veverky přiskotačily. Záškodničily jim na oříšcích i sojky, sýkorky a brhlíci. Taková sojka si umí naládovat až tři lískové oříšky do zobáku najednou (vypadá trochu jako Marfuša) a ještě s tím uletět.

Sojka polyká lískáče

No a sýkorka, ta vypadá vůbec komicky, protože aby se jí lískáč vešel so zbáku, tak si musí téměř vykloubit čelist, ehm tedy zobák. Opět se potvrdilo, že vyloupané lískové oříšky veverka do sebe rovnou láduje a nevyloupané vlašské buď vyloupne a sní, nebo si je utíká zahrabat. V obou případeh vypadá kouzelně.

Veverka zahrabává ořech

Focení veverek se nám moc líbilo, ale zabalili jsme to, když se začaly zhoršovat světelné podmínky a na cestičce se objevili domorodci volající na veverky jako na domácí mazlíčky. Jestli to bylo nááá puťa puťa, nebo k noze! si už přesně nepamatuju, ale výsledek byl jednoznačný – chlupáči i opeřenci zdrhli.

Pozorování: konečně kachničky mandarinské!

Kachnička mandarinská - samec a samička albínka

Na základě informací z různých birdwatcherských webů jsme měli informaci, že v Klecánkách by měly být na Vltavě k vidění kachničky mandarinské. Snažili jsme se je tam zastihnout již vloni a předloni, ale neměli jsme štěstí. Při poslední výpravě byla hustá mlha, takže skoro nebylo nic vidět. Ale v neděli jsme měli konečně štěstí. Zhruba v prostřed ostrůvku byli čtyři samečci a jedna samička albínka, kterou si samečci pořádně hlídali a nerudně se kvůli ní honili. Fotky jsou spíše ilustrační, opravdu nebyly na focení podmínky, ale i tak jsme rádi, že jsme je viděli. Když už jsme odjížděli, tak se ještě ukázal bonusový ledňáček, který usedl na žluté zábradlí mostku. Vyfotit se ale nenechal, na to tam chodilo moc lidí.

Pak jsme se ještě přesunuli do města na Vltavu k Vyšehradu, kde měla být potáplice severní. Místo potáplice zde byly davy lidí a jen v dálce jedna potápka roháč v zimním šatu. Novým úlovkem ale byl polák kaholka – samice v zimním šatu.

Polák kaholka

Během neděle jsme měli možnost vidět tyto druhy:

• Kachnička mandarinská
• Ledňáček říční
• Polák chocholačka
• Polák velký
• Hohol severní
• Kachna divoká
• Kormorán velký
• Lyska černá
• Slípka zelenonohá
• Racek bouřný
• Potápka roháč
• Volavka popelavá
• Polák kaholka

Na krátkou procházku okolo Vltavy to není špatné .

Na nový rok…v novém kabátku. Máme nové foto stránky!

ZEphoto - zenfolio - naše nová webová prezentace fotek

S novým rokem jsme se rozhodli udělat i novou prezentaci našich fotek na webu a obrázky jsme přesunuli na ZENFOLIO. Ne že bychom už neměli rádi svoji starou dobrou doménu www.zephoto.cz, ale Zenfolio nabízí přeci jen větší flexibilitu práce s fotkami a galeriemi, a to znamená také možnost dostat naše nové fotky rychleji na web.

Tak doufáme, že se vám bude naše nová prezentace líbit.

A stále platí: pokud by vás nějaká fotka zaujala natolik, že byste ji chtěli mít vytištěnou třeba jako obrázek na zeď, určitě se ozvěte.